fbpx

Růže a kadidlo – ideální dvojice

Vůně kadidla a růže spolu dokonale ladí. Kapku toho nejlepšího růžového oleje attar jsme přidali i do našich kadidlových balzámů na ruce a rty. Otevřete skleněný kelímek a užijte si skvělou vůni. A přečtěte si o tom, že v Ománu právě vrcholí každoroční sběr růží.

Konečně je tu jaro a barvy a vůně květin. V Ománu jarní příjemné teploty v dubnu bohužel končí a začíná horké letní počasí. Dřív než přijdou letní vedra, probíhá každý rok tradiční sběr voňavých růží. Vůně damašských růží tady patří k těm nejoblíbenějším, hned po kadidle. Milují je prostě všichni. Používá se růžová voda, růžové oleje i růžové okvětní lístky, které jsou často součástí kadidlových vykuřovacích směsí. Růžové aroma ománské ženy přidávají i do rýže, sladkého pečiva, osvěžujících drinků a kávy. Růžová voda se používá v lidovém léčitelství, funguje prý hlavně na migrény. Takže když jsme přemýšleli, jakou další vůni by měly mít naše kadidlové balzámy Luban, měli jsme hned jasno. 

Říkáte si, kde asi v zemi plné písku a kamení pěstují křehké růže. Možná v oázách nebo ve sklenících? Odpověď je na horách, v poměrně velké nadmořské výšce. Možná jste už v Ománu byli a tak víte, že to není jenom poušť a pláže. Jsou tu i krásné hory, kam se dá vyrazit na nejrůznější treky, šplhat po skalách nebo vyzkoušet via ferrata. Kopce jsou poměrně dobře přístupné a je na nich vždycky nejméně o 10 stupňů míň než dole v rozpálené nížině. V horách se daří různým druhům stromů a rostlin, které by člověk v Ománu opravdu nečekal. Je tu hodně spodní vody a taky tu v zimě celkem často prší, tedy často na místní poměry. Místní lidé pěstují granátová jablka, meruňky, olivy, tymián a spoustu dalších plodin. A taky zmiňované těžce a sladce vonící damašské růže.  Centrem jejich pěstování jsou malé vesničky v Jebel Akhdar, česky Zelená hora, což je asi 3 hodiny jízdy od hlavního města Muscat. V období sklizně jsou domky doslova zahalené v oblaku vůně. Růžové keře rostou na svazích v bezprostředním okolí vesnic. Terasovitá políčka uzavírají  kamenné valy, které chrání květy před větrem.  Vesničané růžové keře pravidelně zalévají a starají se o ně. Zalévání jim zjednodušuje starobylý systém kanálů falaj, zapsaný na seznamu památek UNESCO. Jednotlivá ramena dodávají čistou horskou vodu přímo růžovým keřům. Sezóna sběru je většinou v březnu a dubnu, záleží na počasí. Letos začala horka brzy a s nimi i sběr růží.

Lidé z malých horských vesniček sbírají a zpracovávají růžové květy úplně stejně jako jejich předci. Postup si předávají z generace na generaci. Začínají vždycky brzo ráno, aby horké sluneční paprsky okvětní plátky nezničily a květy si uchovaly co nejvíc nádherné vůně. Ke sběru stačí obyčejný koš z palmových listů nebo pytel a dvě ruce. A pak s voňavým nákladem rychle domů, do typických hliněných domků. V některých z domů jsou postavené hliněné nebo modernější betonové pece, kde se z části růžových květů vyrábí speciální „kouřová“ růžová voda. Je hodně specifická a asi by se vám moc nelíbila. Voní hodně intenzivně kouřem a tak trochu uzeně. Vůně růží z ní začne vystupovat až za chvíli a míň cvičený nos jí možná ani nerozezná. Ale Ománci jí milují, používají jí k parfemaci a osvěžení pleti a taky jako přísadu do typické ománské sladkosti halwa.

Výrobu růžové vody mají na starosti většinou muži. Pokud budete vědět, na které dveře zaklepat, rádi vám předvedou, jak se tu růžová voda dělá. A určitě vám k exkurzi nabídnou i ománskou kávu a sladké datle. Čerstvě nasbírané květy růží nejdřív lehce pokropí vodou a pak nechají lehce zavadnout. Ve stejný den pak pořádně zatopí v peci, nejlepší je na to prý akáciové dřevo. A pak už začíná speciální tradiční destilace. Do otvorů ve vrchní části pece nasypou horalé několik hrstí růžových plátků. Na ně položí malou misku, do které bude kapat růžová voda. Odkud? Ze dna další měděné misky – pokličky, kterou přikryjí otvor plný růží. Ten pak utěsní po okrajích pečlivě látkou a dovnitř misky nalejí vodu. Za dvě až tři hodiny je malá vnitřní miska plná růžové vody. Spálené lístky se vymění za nové a pokračuje se dál. K manipulaci s horkými nádobami používají obrovské kovové kleště. Získaná tekutina se filtruje a minimálně měsíc se nechá odpočívat ve velkých hliněných džbánech. Pak se stáčí do láhví a prodává. Je to jedno z mála míst na světě, kde se růžová „kouřová“ voda vyrábí. V Jebel Akhdar je také malá továrna, kde se pomocí moderních destilačních přístrojů vyrábí čirá růžová voda a růžový esenciální olej. Ty nemají přidanou kouřovou notu, jen omamnou vůni růží. Růžovou vodu, olej, ale i stříbrné šperky nebo kadidlo nakoupíte nejlépe pod horami na tradičním tržišti ve městě Nizwa. Pokud jsme vaše nosy tímhle článkem naladili na exotické vůně, nemusíte čekat na cestu do Ománu. Růžový závan ucítíte i v našich skvělých kadidlových balzámech Luban.