Ano, je to tak. Někdy se nám chce zvolat slovy maminky z Pelíšků v podání Evy Holubové: „Nehoří Péťo, jednou provždy nehoří! Vykuřování kadidlem je v poslední době populární také proto, že Češi doslova objevili Omán. Jako suvenýr si přiváží balíčky kadidlové pryskyřice a pak si občas neví rady, co s nimi.
My v Lubanu se stále častěji setkáváme s dotazy, jak kadidlo správně použít. Rozhovor pak vypadá většinou takhle: Dobrý den, já jsem si dovezl z dovolené v Ománu ty bílé kamínky (kuličky, kousky, krystalky, uhlíky) a zkouším je zapálit zapalovačem a ono to nehoří. Jen to začoudí a zhasne. Co dělám prosím špatně? Nebo mě podvedli a mám nějaký nekvalitní druh?“ Kadidlová poradna Luban: „No víte, ono kadidlo samo nehoří…“ následuje dlouhé ticho a pak „Aha, ale tam to všude hořelo.“ Kadidlová poradna Luban: „Nehoří, kadidlo prostě nehoří“. Pak už se nám volajícího nechce trápit a vysvětlujeme, jak to tedy je.
Pravé kadidlo je přírodní ztuhlá pryskyřice ze stromu kadidlovník. Působením tepla se rozpouští, ale samo o sobě nehoří. Po zapálení jen krátce vzplane a zhasne. Abychom si užili jeho krásné vůně, musíme kousek pryskyřice umístit na nějaký zdroj tepla.
Ke klasickému vykuřování kadidlem budete potřebovat:
- Kadidlová pryskyřice
- Vykuřovací uhlík
- Kadidelnice nebo miska
- Jemný čistý křemičitý písek nebo alobal
- Vykuřovací kleště
- Zapalovač nebo sirky
Jednoduchý postup:
- Nasypte písek na dno kadidelnice
- Zapalte vykuřovací uhlík a položte ho na písek
- Na doutnající uhlík umístěte kadidlo
Základem je kvalitní kadidlová pryskyřice a odolná kadidelnice. Ale pro začátek vám poslouží i hliněná, kovová nebo keramická miska. Na dno misky nasypte jemný křemičitý písek, přibližně do 1/3 nádobky. Místo písku můžete použít i alobal, kterým vyložíte vnitřek kadidelnice. Obojí tepelně izoluje a chrání nádobu před žárem z uhlíku. Dá se použít i hrubá kuchyňská sůl, ale lepší zkušenosti máme s pískem.
Dál budete potřebovat speciální vykuřovací uhlík. Uhlí na grilování ani obyčejné uhlí na topení se k tomu nehodí, vydávají příliš velký žár. Kadidlo by se hned spálilo a kadidelnice možná taky. I to ale občas někdo zkouší a k nám se pak dostanou fotky zničených kadidelnic a propálených stolů. A to nechcete. Radši si kupte speciální vykuřovací uhlíky, buď přímo u nás v eshopu, nebo v každé větší trafice pod názvem Rychlozápalné uhlíky do vodní dýmky. Do těch se přidává směs, díky které se uhlík rozhoří opravdu za chvilku. Některé ale můžou ovlivnit čichový vjem a do vůně kadidla přimíchají nepěkný chemický zápach. Někdy uhlíky kvůli špatnému skladování navlhnou a pak dá velkou práci, uhlík zapálit. Nám se nejlépe osvědčily kulaté ploché uhlíky, kadidlo na nich dobře drží a nepadá dolů. Uhlík vezměte do kleštiček a zapalte zapalovačem, sirkou nebo hořící svíčkou. Ano, můžete ho držet i v ruce, ale je horký poměrně rychle a hrozí riziko popálení. Nejlépe je zapalovat uhlík na středu, ne od kraje a lehce s ním zamávat. Pokud je navlhlý, musíte u něj držet zapalovač nebo sirky celkem dlouho.
Když se to podaří a z uhlíku sálá žár a jemně prská, položte ho do kadidelnici. Na něj pak umístěte kousek pryskyřice. Za minutku začne pryskyřice syčet, rozpouštět se a dýmat. Pro začátek doporučujeme použít menší kousek kadidla, dým může být opravdu velmi intenzivní. Větší kousky si rozlomte, nebo je použijte v létě na terase při odhánění komárů. Ty kadidlový dým zažene naprosto spolehlivě. Při vykuřování interiéru by měla být zavřená okna i dveře, aby vonný dým mohl prostoupit prostor a usadit se na závěsech, v koberci a dalším textilu. Tam pak vydrží vůně hodně dlouho, mnohem déle než vůně z běžného bytového osvěžovače vzduchu. Když je kouře moc anebo už uhlík dohořívá, důkladně vyvětrejte. Ke konci hoření se pryskyřice může nepříjemně pálit a někdy začne i zapáchat. V tom případě jí odstraňte pomocí kleštiček a pokud uhlík ještě doutná, přiložte další kousek kadidla. Dražší jemnější kadidla a bylinné kadidlové směsi nasypte na uhlík až ke konci hoření, na začátku by vzplály příliš rychle a vůně by trvala jen chviličku.
S kouřící kadidelnicí projděte celý dům, můžete ji také postupně přemisťovat do jednotlivých místností. Pozor také na požární čidla. Jestli je doma máte, dým z kadidelnice spolehlivě spustí alarm. Nikdy nenechávejte kadidelnici s doutnajícím uhlíkem bez dozoru. Uhlík hoří kolem 30 minut a i malé zbytky jsou stále žhavé a můžou způsobit požár. Kadidelnici vždycky postavte na nehořlavou podložku a krásné vůně si užívejte v klidu, bez nebezpečí požáru.
Nemáte rádi vydatný kouř a intenzivní kouřový podtón páleného kadidla, ale samotnou vůni kadidla milujete? Vyzkoušejte vykuřovací pícku, což je v podstatě aroma lampička, která má místo nádobky na vodu hustou kovovou mřížku. Uhlík v ní nahradí obyčejná čajová svíčka. Kadidlo pak pokládejte nahoru na mřížku. Podobně funguje i nastavitelná kadidelnice, která má dole prostor na svíčku a nad ní kovovou posuvnou mističku na kadidlo. Její výhoda spočívá v tom, že můžete podle potřeby regulovat žár ze svíčky. Vykuřování na mřížce i nastavitelné kadidelnici se svíčkou je spíše aromaterapeutické, méně výrazné a jemnější. Dá vyniknout jiným voňavým akordům než při použití uhlíku. Hodí se především pro vykuřování dražších druhů kadidel a bylinných směsí. Jen pozor na „napékání“ pryskyřice na mřížku nebo lžíci. Zabráníte mu použitím kousku alobalu nebo plátku mica, což je tenký plátek slídy. Ten můžete použít i na rychlozápalný uhlík.
Vykuřování chce trochu cviku, ale není to nic složitého. Odměnou bude krásná vůně a radost z tvoření při vymýšlení vlastních směsí a kombinací kadidel. Takže jednou provždy – nehoří! Zato ale nádherně voní.
